Jiří Pasz

O nás

Skate jako symbol svobody Tři mladí kluci leží na rozpáleném betonu pod mostem. Ko Thit se rozjíždí, mocně se odrazí, a zdárně všechny tři přeskočí. Vyslouží si potlesk a poplácávání po zádech. Skateboarding zažívá v Rangúnu boom. Pro mladou generaci je jedním ze symbolů nově nabyté svobody a propojení se světem. „Začal jsem v roce 2007, v té době jsme v Barmě neměli ani mobily ani internet, a ani jeden obchod s vybavením,“ popisuje Pius Peru své začátky na „prkně“. „Skateboarding nemá u nás žádnou tradici, takže tomu lidi nerozumí. Často si myslí si, že z toho budou jen zranění a nechtějí, aby děti začínaly jezdit. Ale teď se to mění, protože děti si jen hrají s mobily a na počítači. Takže jsou teď pro rodiče skejty lepší. Někdy se k nám přidají a učíme jejich děti společně,“ dodává Pius. Sedí na zvlněné modré ploše prvního opravdového barmského skateparku, který místní postavili před rokem ve spolupráci s iniciativou Make Life Skate Life. Ta už má za sebou stavby v Indii, Bolívii, Etiopii, Jordánsku či Nepálu. Jde jim o propojení s místní komunitou, stavbu zdarma provádějí dobrovolníci ze zahraničí, místní se učí, jak na to. V Barmě stavěl i olomoucký DIY mág Marek Kroupa. „Všichni, kdo znají nějaké začátky, znají ten hlad po vybavení a informacích. Má to pro člověka až posvátnou hodnotu.“ Na dobrovolnictví je založena i organizace Czech on Board with Myanmar. V Česku se organizují benefice a sbírky použitého i nového vybavení. To pak „pašeráci“ vozí do Barmy ve svých batozích – třeba desky, kolečka, boty a trička. „Bylo super vidět, jak jsou mladí Barmánci zapálení, to bylo pro nás inspirativní. Navíc jsme se v Barmě kromě naší cesty dostali k hodně autentickému zážitku s místníma,“ říkají Aneta Weissová a Jirka Alexa, kteří nedávno odvezli do Barmy 20 kilo vybavení. Něco vyhrají vítězové soutěží, něco dostávají děti a mladí z rodin, které si nemohou žádné vybavení dovolit. V Barmě vládla tvrdá vojenská diktatura přes půl století. Režim patřil k jedněm z nejrepresivnějších a nejizolovanějších na planetě. Nyní Barma, podobně jako Česko po revoluci, prochází bouřlivou transformací. Skončily mezinárodní embarga, lidé i ekonomika se propojují se světem, ustupuje cenzura. Symbolů změn je na první pohled mnoho: reklamní kampaně, západní auta, mobily, internet, facebook a mladí lidé fotící si selfíčka. Přitom ještě před pár lety stála GSM sim karta asi 60 tisíc korun, dnes ji pořídíte za pár stovek. Pod povrchem, při intenzivnějším pátrání, jsou patrné hlubší, strukturální změny ve společnosti. Umělci se scházejí a debatují o cenzuře či vystavují akty. Metalisti, pankáči a rockeři organizují divoké koncerty. Festival dokumentárních filmů, který podporuje i FAMU, přiláká více diváků každý rok. Veřejně se čte Havlovo Odcházení. Mladí lidé vstupují do politiky. Rozvíjí se graffiti scéna, vzorem je Banksy. Bývalí političtí vězni dávají otevřené rozhovory médiím. Na pár místech je sem tam vidět někdo na skejtu, či s bruslemi. První skatepark v Barmě vznikl v rámci přípravy na Asijské hry, vláda jej postavila v novém hlavním městě vojenské junty Naypidaw. Park ale zůstal prázdný, protože je asi 600km od nejbližších skějťáků. Komunita v Rangúnu si pak nejdříve našla místo pod mostem Hledan, pak se přesunula na nový skatepark. Stejně jako v mnoha dalších oblastech, je rozvoj i v tomto mladém sportu závislý na nadšení a iniciativě několika jedinců. Na skejty se šetří společně, nové překážky či osvětlení parku se financují pomocí zahraničních přispěvatelů či expatů. Pius sám provozuje malý obchod ze své dodávky, ušetří tak za pronájem. Vybavení dováží z Thajska, Malajsie nebo Číny. „Mladí lidé nemají moc peněz, tak se snažím snížit ceny na minimum. Chci mít v budoucnu svoji vlastní značku a podporovat závody,“ říká Pius. Jeho aktivity tak propojují obchodní myšlení i rozvoj komunity. Situace v zemi je nicméně velmi složitá a budoucnost Barmy by se dala přirovnat k rovnici s příliš mnoho proměnnými. V zemi se stále na několika místech tvrdě bojuje v občanské válce trvající několik desítek let. Demokracie je pořád velmi křehká a je potřeba najít kompromisy mezi více než 130 etnickými skupinami. Přesto poslední léta znamenají velký pokrok směrem k demokratizaci a lidé v Barmě znovu cítí naději na možnost vzít osud své země do vlastních rukou. Jedním ze symbolů změny jsou i mladí kluci a holky na skejtech.